Koukám a co nevidím

Autor: Ivanka Devátá

Další ze skvělých oddechových knížek od Ivanky Deváté. Nemám skoro co bych k tomu dodala, snad jen to, že ji vřele doporučuji a přidávám takovou malou ochutnávku:)

Kdo vlastně jsem?

Rodina myslí, že jsem hypochondr, já pak, že předmět vědeckého zájmu mimozemšťanů. Kromě poctivých nemocí, doložitelných třeba rentgenovými snímky, mám totiž i choroby záhadné, jejichž původ, příznaky i terapie se vymykají lékařské vědě. Moje tělo žije tajuplným způsobem, nad kterým zůstává rozum stát.

Jednou mně bolel docela zdravý žaludek dlouhých sedm měsíců, odmítaje i tak konejšivé krmě jako suché brambory s tvarohem, a nechal toho až před Vánoci, aby si vychutnal všechny nezdravé lahůdky. Jindy mně celé léto trýznila bolest v kořeni jazyka, rozlévajíc se do ucha, krku i oka. Prohlédlo mně několik kapacit, spolykala jsem mnoho léků, ale bolest tepala neúnavně s každým úderem srdce. Postupem doby jsem samoobslužně dospěla k několika diagnózám, jež všechny věštily nemoci nevyléčitelné a smrtelné. Avšak bolest náhle odezněla, aniž se kdokoli dopátral její příčiny. A tak to jde pořád dál.

Zázračný lékař by možná odhalil, že moje potíže mají kořeny v nešťastném dětství, kdy mi krutá matka zakazovala nosit podkolenky v březnu. Ale žádný si se mnou nedal tu práci.

Nezbývá mi tudíž, než abych si jako neduživá mučednice vedla statečně. Plním své pracovní závazky, hraju divadlo, píšu knížky a nedbám těla vysílajícího zoufalé signály. Řekla bych, že choleru jsem přechodila asi pětkrát, slepé střevo mi upadlo samo a zástava srdce je pro mne banální chronická záležitost.

Smutné je, že takový způsob existence přivedl mé blízké k názoru, že jsem nesmrtelná, takže čerstvé informace o tom, že mě zachvátila sněť slezinná, přerušují dotazy, co budu dělat ve čtvrtek večer, třebaže je nabíledni, že tou dobou budu ležet v márnici.

Jenže vždycky se to nějak zvrtne. Ještě v úterý si popláču, ve středu si umyju vlasy, ve čtvrtek se namaluju a zároveň s kabátem vklouznu do role čiperné paní samý úsměv a samá legrace. To je pak těžký. Taková osoba nemůže čeka, že rodinu rozvrátí její kýchnutí.

Tak se na to dívám z té lepší stránky. Souhlasím s názorem, že jsem nesmrtelná. Protože - kdo byl nesmrtelný? Bohové a bohyně. Asi jsem bohyně. No jo, bohyně jsem. A žádnej hypochondr.