Rýže

Naprosto běžná potravina, součást jídelníčku snad všech kultur a civilizací. Jak by také ne, když ji člověk využívá jako potravinu již 6 500 let. Především v Číně a Indii, protože do Evropy se dostala zřejmě až kolem roku 1 000 a do Čech teprve během 16.století ze Španělska. Rýže je zdrojem škrobu, bezlepkových sacharidů (proto je vhodná i pro alergiky), a její konzumace snižuje riziko rakoviny tlustého střeva (díky rýžovým otrubám).

Rýže je hlavní potravinou celé 1/2 světové populace. Škrob, který obsahuje, se absorbuje pomalu, trvale uvolňuje do krve glukózu, což pomáhá kontrolovat hladinu cukru v krvi. Rýže dokáže příznivě ovlivnit střevní obtíže, mírné průjmy i zácpy. 

Nejvíce výživových látek má rýže neloupaná. Slupka je totiž zdrojem většiny vitamínů řady B, vápníku, fosforu a železa. Odstraní-li se, zbudou v zrnku hlavně sacharidy a trochu bílkovin. Další látkou jsou škroby, které mají velký význam pro chod zažívacího traktu. Jsou totiž  odolné trávení, takže fungují jako dietní vláknina. Té klasické vlákniny obsahuje rýže jen málo.

Ani rýže však není nutričně zcela ideální. Opatrnost je třeba u nadměrné konzumace její hnědé varianty. Obsahuje totiž i kyselinu fytovou, která v organismu přispívá ke špatnému vstřebávání železa a vápníku. Strava bohatá na rýži bílou bývá chudá na tiamin, nutný pro přeměnu sacharidů v energii.

Tipy pro přípravu rýže:

Jedna klasická naběračka syrové rýže odpovídá zhruba třem naběračkám uvařené. Příprava rýže žádá dostatek tekutiny - na jednu dávku asi 1,5 dávky vody.