Med

Zmínky o něm najdeme už v nejstarších bájích a pohádkách. Byl nedílnou součástí kouzelných nápojů lásky či elixírů mládí. Řekové a Římané o něm hovoří jako o jedinečném léčebném prostředku. Všichni víme, že jeho podstatou je rostlinný nektar, tedy směs vody a jednoduchých cukrů, fruktózy a glukózy. Čím je med průzračnější, tím víc fruktózy obsahuje. Při dlouhodobém skladování krystalizuje, ale pokud ho ponoříte do nádoby s teplou vodou, nabude své původní průzračné podoby.

Chuť medu závisí na rostlinách, ze kterých je "vyroben". Například z akácií je vhodný na vaření, pokud je nasbírán na kaštanech, má nahořklou chuť.

Kdy vám med může pomoci? Máte-li popraskané rty, potřete si je trochou medu a s překvapením zjistíte, jak rychle budou jemné. Med lze přidávat i do pleťových masek. Ani nemusíme zmiňovat význam bylinkového čaje s medem při nejrůznějších nachlazeních. Pomáhá odhleňování, má antiseptické schopnosti, tlumí kašel i bolesti v krku a působí i mírně sedativně. Staří Řekové a Římané ho používali i na rány, které se špatně hojily. Jediné čemu med neprospívá, jsou zuby. Po jeho požití je dobré si je raději vyčistit.