Pepř černý

Jeho první dochovaný popis pochází ze 4.století před naším letopočtem. V 1.století se věhlas pepře rozšířil až do Říma, a odtud pochopitelně na všehcna území,  která římská říše spravovala. Když začaly germánské kmeny obléhat Řím, žádaly jako výkupné, kromě zlata a stříbra, také pepř. Ve středověku byl pepř legálním a uznávaným platidlem. Jeho cena byla astronomická, proto se vůbec nepoužíval k dochucování pokrmů. Připomeňme si, že to byla především poptávka po pepři, co donutilo Portugalce k objevitelským cestám.

Pepř se používá nejen ke kulinářským účelům. V lidové medicíně má mnoho využití. Snižuje prý horečku, pomáhá při nachlazení a rýmě, zlepšuje trávení, nadýmání, snižuje riziko zácpy, napravuje "zkažený" žaludek, podporuje správnou činnost krevního oběhu, prokrvuje, prohřívá svaly při bolestech. Jeho prokrvující účinky jsou tak intenzivní, že je nutné dávat pozor na podráždění pokožky. Pepřovou silici lze míchat se santalem, rozmarýnem nebo cypřišem. Hodí se pro použití do aromalampiček nebo třeba do koupele.