Kakao obsahuje řadu látek, které se pozitivně odrážejí na lidské psychice. Zásluhu na tom má hlavně theobromin s povzbudivými účinky, fenyletylamin ulevující od depresí a tryptofan, zvaný hormon dobré nálady. Podle jedné americké studie obsahuje kakao také látky zmírňující demineralizaci chrupu, a tedy i tvorbu zubního kazu.

Aztékové podávali kakao ve zlatých šálcích a dopřát si je mohli muži z vyšších vrstev společnosti. Ženy je pít nesměly, neboť v nich prý podněcovalo sexuální touhy.

Kakaové boby také sloužily jako platidlo. Už za deset bobů se dal pořídit otrok.

Do Evropy přivezl kakao španělský dobyvatel Hernando Cortéz počátkem 16. století. Církev nejprve konzumaci tohoto nápoje zakazovala, protože s ním spojovala magické rituály jihoamerických šamanů.

Tuhle někdy trochu zrádnou pochoutku lidstvu přinesli už v 17. století Indové. Podle jejich původní, stovky let staré receptury se punč připravoval z pěti ingrediencí. V Indii se číslice pět překládá jako panča. Angličené, kteří byli mnohaletými indickými kolonizátory, zdejšímu nápoji říkali punch. I když se historické prameny s originálními ingrediencemi punče mírně rozcházejí, jejich počet je u všech zachován  na čísle pět.

Nejpravděpodobnějšími složkami tohoto horkého nápoje byly alkohol (arak), čaj, cukr, šťáva z ovoce a voda. Některé staré recepty používají citron, jiné pomeranč, jiné místo čaje koření. Dnešní punč chutná trochu jinak, než jak ho vymysleli staří Indové. Jen v Čechách existují desítky receptů a všechny možné příchuti. Oblíbenou alkoholickou složkou bývá červené víno, občas je nahradí rum.

Zelený čaj byl poprvé do Evropy dovezen v roce 1610, ale nezískal si zde zdaleka takovou oblibu jako čaj černý. Jedinečnou chuť zeleného čaje jsme si začali pořádně vychutnávat zhruba před dvaceti lety - zvlášť když se začaly objevovat vědecké studie dokládající jeho pozitivní zdravotní účinky.

Čaj je jako nápoj známý téměř pět tisíc let, s jeho pěstováním  začali ve starověké Indii a Číně. Čajové obřady, známé také z Japonska, dokládají, jaký význam byl čaji připisován. V roce 1191 vznikla Kniha čaje (Kissa Yojoki), v níž mnich Eisai popsal pozitivní účinky zeleného čaje na lidské zdraví.

Zelený i černý čaj pochází ze stejné rostliny, liší se však způsobem zpracování. Na kvalitní druhy čaje se využívají lístky z nejvyšších výhonků, které mají nejsilnější aroma. Při výrobě zeleného čaje se lístky spařují horkou párou, pomalu se suší, svinují a třídí. Tímto způsobem se v nich uchovávají prospěšné látky (třísloviny, chlorofyl, katechiny aj.), které propůjčují zelenému čaji typickou chuť.

V čem je síla zeleného čaje?

Zelený čaj obsahuje nejen minerální látky a vitaminy, ale i další zdraví prospěšné složky. Některé z nich byly dříve považovány za karcinogenní, výzkumy posledních let však prokázaly pravý opak a studií o blahodárných účincích zeleného čaje přibývá.

• Polyfenoly způsobují jemně svíravou chuť  zeleného čaje a patří k jeho nejcennějším složkám. Mají silnější antioxidační účinky než vitamin C a E. V roce 2006 publikovali výzkumníci z univerzity Yale studii, v níž vyslovili hypotézu, že za nižším výskytem karcinomů a kardiovaskulárních chorob u Asiatů kteří jsou silnými kuřáky, je pravděpodobně hojná konzumace zeleného čaje.
• Flavonoidy mají rovněž antioxidační a protizánětlivé účinky
• Tanniny zlepšují trávení, zklidňují žaludek i nervy
• Katechiny jsou rovněž významným antioxidantem
• L - teanin je aminokyselina s povzbuzujícím a protistresovým účinkem, zlepšuje soustředění

Zelený čaj může rovněž omezovat ukládání LDL cholesterolu, přispívá k regulaci hladiny krevního cukru a zrychlení metabolismu, takže se jeho extrakty využívají i při redukci hmotnosti.

Doporučuje se pít zelený čaj bez mléka, protože mléko na sebe váže polyfenoly a brání tím jejich vstřebávání.