Zelí pravděpodobně snižuje riziko vzniku rakoviny tračníku. Šťáva z čerstvého zelí někdy ulevuje při žaludečních vředech. Je zdrojem vitaminů C, K, E, draslíku, vlákniny, beta - karotenu, kyseliny listové  a tiaminu.

Kysané zelí

Kysané zelí je mimořádně zdravé. Při kvašení vzniká kyselina mléčná povzbuzující chuť k jídlu a trávení a antibioticky účinné látky. Obsahuje také vitamíny B, C, K a minerální látky, které zvyšují obranyschopnost organismu a chrání před rakovinou.

Brambor je nespočet druhů a odrůd. Bílé jsou výtečné vařené, červené a hnědé zase pečené. Při tepelné úpravě je nutné odstranit všechny klíčky, protože obsahují jedovatý solanin. Brambory skladujeme v suchu, na vzduchu a bez plastového obalu. Nikdy je nedáváme do chladničky.

Brambory jsou zdrojem vitaminu C, draslíku, škrobu a vlákniny.

Celer bulvový

Pěstoval se již ve starověku. Ve středověku se pak používal spíše jako léčivá rostlina, teprve později jako zelenina. Je to zimní zelenina, vaří se na salát, dusí, smaží a přidává do polévek.

Po oloupání celeru je dobré potřít jej kapkou citronové šťávy nebo octa, aby nezhnědl. Celerová nať obsahuje hodně vitaminu C i chlorofylu, dodává dobrou chuť vývarům při přípravě polévek a omáček. Bulva celeru je významným zdrojem draslíku, obsahuje vlákninu, vitamin C, napomáhá snížení cholesterolu. Povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje zažívání a činnost ledvin, je vhodný i pro diabetiky.

Celer řapíkatý

Celer řapíkatý byl vyšlechtěn v Itálií v 16. století. Je to celoroční zelenina. Používá se vařený nebo syrový do salátů.

Tento druh celeru pomáhá snižovat cholesterol v krvi, ulevuje bolestem kloubů, obsahuje málo kalorií a je také zdrojem draslíku.

První zmínku o něm nalezneme v německé literatuře z roku 1150. Nejdříve se věřilo, že vzniká zaléváním červeným vínem nebo v příliš horkém počasí.

Červené zelí je důležité především obsahem vitaminu C - 100 g očištěného zelí má v sobě 40 mg vitaminu C (ve sterilovaném zelí, je poloviční množství vitaminu C) . Dále obsahuje důležité rostlinné vlákniny a nerostné látky.

K červenému zelí se hodí tato koření: bobkový list, jalovec, pepř, rozmarýn nebo tymián, podlévá se červeným vínem, doplňuje jablky.

Obyčejný, zavrhovaný, pro někoho nepřekonatelně páchnoucí. Na druhé straně uctívaný (už od starého Egypta, kdy ho pojídali stavitelé pyramid, aby byli silní a vytrvalí) zázračný lék na téměř všechny choroby. To všechno je česnek. Jeho antibakteriální účinky zkoumal už Louis Pasteur. Převážná většina jeho léčebných schopností pochází přibližně ze stovky jeho složek, které obsahují síru.

Česnek obsahuje látky snižující krevní tlak, působí proti aterioskleróze, brání vývoji a množení mikrobů ve střevech a ochraňuje lidský organismus před infekcemi. Česnek prospívá při vysokém krevním tlaku a vápenatění tepen, pomáhá proti střevním parazitům a různým infekčním onemocněním, příznivě působí na dýchání, trávení a vylučování moči, podporuje odolnost organismu proti mikrobům, má i antibiotické účinky, snižuje škodlivý vliv nikotinu. Má příznivé účinky na snižování hladiny cholesterolu v krvi, srážlivost krve, prevenci některých druhů rakoviny, dokáže snižovat krevní tlak a potlačovat plísňové infekce. Prospívá mozku, srdci a zažívání, kojícím maminkám i malým dětem. Podle jiných výzkumů brání česnek tvorbě trombů, které jsou zodpovědné za mnohé srdeční příhody. Dokáže snižovat krevní tlak a rozšiřovat cévy, což pomáhá zlepšovat krevní oběh. I co se týče rakoviny, především střev, prostaty a možná i prsu, jsou vědecké výzkumy velmi optimistické. Jako preventivní prostředek při předcházení chřipkám a nachlazení je česnek nedostižný. 

Česnek lze užívat trvale. Buď čerstvý nebo v podobě česnekovým tablet či dražé nebo můžete vyzkoušet některý z těchto receptů:

Česnekové rady:

Výluh v oleji můžeme vtírat do hrudníku při zažívacích potížích. Léčbu zánětu průdušek urychlíme konzumací čerstvého česneku nakrájeného na chlebu s máslem. Pravidelná konzumace česneku snižuje nutnost podávání antibiotik. Zánět ucha můžeme vyléčit přiložením jednoho stroužku česneku k okraji sluchové trubice, ale pozor - před kůrou je nutné ucho natřít krémem nebo jedlým olejem. Česneková šťáva léčí i plísně nohou. 

Proti chřipce:

Na jemno nastrouháme dvě hlavičky česneku a dva v teplé vodě omyté citrony (bez jader). Kašičku zalijeme 1 litrem vařící vody a 3 dny louhujeme na temném místě při pokojové teplotě. Výluh po třech dnech uložíme do lednice a denně užíváme 1 lžíci na lačný žaludek. Výluh můžeme brát od jara do podzimu, případně v období chřipek. 

Česneková šťáva:

Hlavičku česneku rozkrájíme nadrobno a zalijeme stejným váhovým množstvím alkoholu. Necháme osm dní stát. Pak přefiltrujeme a jeden díl filtrátu smísíme se dvěma díly cukerného roztoku (2 lžíce cukru na 1/4 l vody). Dobře protřepeme a uzavřeme do láhve. Užíváme 3 x denně 1 lžičku. 

Proti dušnosti:

Rozemeleme půl kila česneku, přidáme šťávu z 24 citronů. Promícháme a uložíme na 24 hodin ve sklenici do chladu. Užíváme denně na lačno 1 kávovou lžičku směsi, rozmíchanou v 1 dcl vody nebo mléka.

Proti skleróze:

Rozetřeme 1 hlavičku česneku a jedním citronem a zalijeme litrem vařící vody. Necháme 48 hodin stát. Uzavřeme do láhve, uložíme do studena a užíváme 3 x denně jednu lžičku. 

Potřebujete uvařit dobrý oběd? Nezapomeňte na cibuli! Potřebujete se zbavit bolesti v krku, otoků, bradavic, kašle? Opět je tu cibule! Nenápadná, mnohdy neprávem přehlížená, ovšem se zázračnými vlastnostmi. Jak chuťovými, tak léčivými.

Cibule obsahuje přes 80 % vody, bílkoviny, draslík, fosfor, hořčík, sodík, železo, síru, fluór. Cenná je její silice s obsahem síry a silnými antibiotickými účinky. V cibuli najdeme i látky posilující srdeční činnost, stimulující činnost jater a slinivky břišní. Jejím pojídáním si upravíme střevní mikroflóru.

Tradiční lidová medicína nedá na cibuli dopustit. Díky protizánětlivým účinkům se s úspěchem využívá při léčbě lokálních infekcí. Jestliže se vám často dělají bolestivé vřídky a jim podobné boláky, položte plátky cibule na ránu. Cibulová šťáva výrazně zmírní bolestivé svědění po hmyzím kousnutí. Stejně účinný je i cibulový zábal zaníceného krku (na plátky nakrájenou cibuli dejte na hadřík a přiložte na zduřené uzliny). Pokud vás trápí bradavice, několikrát denně si je potírejte cibulovou šťávou. Dusí vás kašel? Rozkrájenou syrovou cibuli pokapejte medem a nechte vylouhovat. Získanou šťávu potom užívejte každé dvě hodiny dvě lžičky.

Jedno upozornění. Nikdy neskladujte zbytky cibule, byť v lednici, s tím, že je druhý den použijete. Cibule je schopná absorbovat do sebe všechny "odpadní" látky. Lednici to možná pomůže, vašemu tělu ale určitě neprospěje. Pokud vám cibule při vaření zbyde, bez milosti ji vyhoďte.

Kapusta hlávková

Hlávková kapusta pravděpodobně pochází z Itálie. Konzumujeme ji vařenou, dušenou ale i syrovou, její kadeřavé listy vypadají skvěle v salátech. Je výborným zdrojem vitaminů, minerálů a vlákniny. Patří k biologicky a nutričně nejhodnotnějším zeleninám.

Kapusta růžičková

Poprvé se růžičková kapusta objevila v 16.století v Belgii a dodnes je tam její spotřeba nejvyšší. Je jedním z mála druhů zeleniny, která na záhonu vydrží i přes zimu, odolává totiž mrazu až do 15 °C. Je zdrojem vitaminů skupiny B a C, kyseliny listové, minerálních látek. Vhodná je proto pro lidi, kteří trpí otoky, zadržováním vody v těle, dnou, revmatismem, detoxikuje organismus. Pro svůj vysoký obsah vlákniny prospívá i trávení. Je vhodná pro všechny věkové skupiny.

Lilek neboli baklažán (někdo mu dokonce říká patlažán) patří mezi zeleninu a nápadný je svou krásnou fialovou barvou. Pochází z východní Indie a v Evropě je známý až od 17.století. Plody mají povzbuzující účinky a podporují krvetvorbu. Je skvělým pomocníkem nejen při dietách, ale také při žaludečních a střevních poruchách, příznivý vliv má i na snížení cholesterolu v krvi. Obsahuje vitaminy A, B, C, hořčík, fosfor, vápník a železo. Většina se nachází pod slupkou, tak je nejlepší připravovat ho neoloupaný.

Konzumuje se syrová či tepelně upravená a je mimořádně zdravá. Má močopudný i projímavý účinek, pomáhá při šerosleposti i revmatismu, a má i významné protirakovinné účinky.

Pěstuje se v mnoha odrůdách i barvách. Zelené papriky, přestože jsou vlastně nezralé, běžně jíme, ale kdo má zažívací potíže, měl by se jim raději vyhýbat. Jejich slupka je totiž velmi tuhá a obtížněji stravitelná. Pokud však chceme papriku dlouhodoběji skladovat, volíme právě zelenou odrůdu. Syrová paprika je významným zdrojem vitaminu C a plody papriky v době červenání obsahují víc karotenu než mrkev. Dále obsahuje také riboflavin a minerální látky, především fosfor, vápník a železo.

Papriky podporují vylučování trávicích šťáv, a tím vlastně zvyšují chuť k jídlu. Ostré druhy (ostrost způsobuje látka zvaná kapsaicin) se používají jako podpůrný prostředek při léčbě revmatismu a bolestí páteře. Pálivé druhy papriček se nezralé nakládají do octa a přidávají se do pikantních pokrmů. Je ovšem dobré vědět, že poněkud dráždí močové ústrojí a citliví jedinci by si tak mohli přivodit zbytečné nepříjemnosti a komplikace.