Pórek je typickou zimní zeleninou pocházející z Evropy. Patří do cibulové zeleniny, ale jeho chuť a vůně není tak štiplavá jako u cibule a česneku.

Pórek je významným zdrojem draslíku a kyseliny listové. Draslík příznivě podporuje funkci ledvin - je močopudný. Ve 100 g očištěného pórku je 20 mg vitaminu C.

Je vhodný do polévek, jako příloha, k ochucení dušených pokrmů. Koření vhodné pro pórek: muškátový oříšek a květ, bílý pepř, sojová omáčka, kmín.

Pocházejí z Jižní Ameriky a pěstují se v mnoha druzích. Díky svému složení mají antibakteriální a močopudné účinky, pomáhají při ateroskleróze, tukové degeneraci jater apod.

Tolik oblíbená rajčata, botanicky více ovoce než zelenina, jsou výborným zdrojem karotenu a draslíku. Červené barvivo nazvané lykopen, které propůjčuje rajčatům nezaměnitelnou barvu, může zabraňovat některým druhům rakoviny, neboť dokáže ochránit organismus před negativním působením volných radikálů. Protože rajčata obsahují velké množství vody  (94 %), stávají se nepostradatelnou částí jídelníčku všech, kteří chtějí redukovat svoji váhu.

Jednou z nejoblíbenějších jarních zelenin je ředkvička. Dá se pěstovat postupně, takže čerstvou ji můžeme mít od jara až do podzimu. Existuje několik druhů ředkviček, nejtypičtější je asi kulatá červená, ale můžete vypěstovat také bílé protáhlé odrůdy, velmi neobvyklé žluté nebo dvojbarevné.

Ředkvička je zelenina, která velmi příznivě podporuje funkci žlučníku, má výrazně močopudný účinek, podporuje vylučování trávicích šťáv a povzbuzuje chuť k jídlu. Obsahuje vitamin C, dále potom síru, železo, hořčík, draslík a vápník.

Ředkvička velice chutná syrová na chlebu s máslem, ale lze z ní připravit i výborné pomazánky nebo ji přidávat do salátů z čerstvé zeleniny.

Zeleninový druh, který je v Čechách opomíjený. K naší velké škodě. Ve středomořské kuchyni si tykví naopak velice cení a dokáží z nich připravit mnoho velmi lahodných jídel. Mezi nimi kralují tykve grilované.

Plody tykví mají rozličné tvary a rozměry. Mohou být kulaté, vejčité, válcovité, talířovité, hruškovité, to jsme vyjmenovali nepatrný zlomek. Stejně rozličná je i dužina (jemná, šťavnatá, vláknitá, kašovita apod.). Proto velice záleží na tom, k jaké kulinářské specialitě chceme tykev využít.

Tykve obsahují asi 90 % vody a některé odrůdy mají vysokou vitaminovou hodnotu (především vitamin A, C, skupinu vitaminu B). Výživná hodnota tykví není nijak vysoká, právě proto se velmi dobře uplatní v dietním jídelníčku. Možná nevíte, že i květy tykví jsou velice chutné. Výborně tykve chutnají plněné (směsí rýže, mletého masa, česneku, cibule, vajec, strouhanky a nejrůznějšího koření).

Mladé tykvičky, především patizonky, jsou vynikající do sladkokyselých nálevů. Tykve však můžeme i vařit, připravovat z nich placky na způsob bramboráků, zapékat je s masovými či sýrovými náplněmi, péct z nich koláče.